lundi 8 août 2011

יואל, ישראל און פשקווילים

נעכטן האָב איך געקוקט אַ רעפּאָרטאַזש (אױף ױטוב) װעגן די חסידים, װאָס הײסן נטורי קרתא. דער רעפּאָרטאַזש איז געװען זײער אַן ינטערעסאַנטער, װײל ער שטעלט פֿאָר צװײ מיטגלידער פֿון נטורי קרתא: יואל, װאָס באַטײליקט זיך אין דער אַנטי־ציונותטישסטער גרופּע פֿון נטורי קרתא, און ישראל, אַ מער "ליבעראַלער" מענטש. בײדע װױנען אין מאה שערים און מע קען זען אינעם פֿילם אַ סך שײנע בילדער פֿון דעם קװאַרטאַל. אװדאי קען מען אױך לערנען אַ סך װעגן דעם חסידישן לעבנס־שטײגער בכלל, און װעגן די שפּראַכן, װאָס זײ ניצן בפֿרט.

די עיקרדיקע שפּראַך פֿונעם פֿילם איז עבֿריתּ, אָבער מסתּמא איז עס אַזױ װײל די פֿרױ װאָס טוט די פֿראַגעס קענ נישט קײן ײדיש. װען די עלטערן רעדן צװישן זײ אָדער מיט די קינדער, זײ רעדן אױף ײדיש. פֿון דעסטװעגן עס זעט אױס אַז אין ישראלס מישפּחה רעדט מען אױך אַ ביסל עבֿריתּ. אפֿשר וױיל ער איז אַ מין מוניציפּאַלער דרוקער און מוז אַרבעטן דער עיקר אױף עבֿריתּ, אפֿשר װײל ער איז אַ "ליבעראַלער" חסיד און די שפּראַך װאָס ער ניצט איז נישט קײן גרױסע זאַך פֿאַר אים.

איך װײס, אַז ס'איז נישט קײן חידוש און נישט קײן גרױסע אַנטדעקונג, אַז חסידים רעדן ײדיש צװישן זײ. אָבער איך האָב זײער ליב געהאַט דעם פֿילם און עס איז אַלעמאָל פֿאַר מיר אַ גרױסע הנאה צו הערן אַ ביסל מאַמע־לשון אין אַ טאָג־טעגלעכן קאָנטעקסט.ט

ערשטער טײל
פֿונעם פֿילם

mardi 7 juin 2011

אײן יאָר מיט ײדיש

מיט כּמעט אַ יאָר צוריק האָב איך אָנגעהױבן זיך צו לערנען ײדיש. איצט קען איך יאָ לײנען צײטונגען, צוהערן צו ראַדיאָ־פּראָגראַמען און פֿאַרשטײן כּמעט אַלעס. אפֿילו מחברים װי שלום עליכם קען איך לײענען און שאַצן טביה'ס שכל (אַװדאי ס'זײנען דאָ אַ סך װערטער װאָס איך קען נישט). דעריבער בין איך טאַקע צופֿרידן, אַז איך לערן זיך ײדיש.ש

אָבער הײנט װיל איך אַ ביסל מער טאָן װי לײענען און הערן, איך װיל ניצן די שפּראַך, אָדער בעסער געזאָגט, איך װיל רעדען און שרײבן אױף ײדיש. שרײבן װעל איך פּרװון אױף דעם בלאָג און בעט אײך, אַז איר זאָלט מיך קאָריפגירן. נאָר רעדען ײדיש, דאָס װעט זײן אַ ביסל שװערער. איך קען קײנעם נישט מיט װעמען איך װאָלט געקענט רעדן ײדיש. איך װעל באַזוכן דעם ײִדישן צענטער אין מײן שטאָט און אָנפֿרעגן זײ אױב זײ פֿירן אָן אַ מין שמועסקרײז.ס


vendredi 15 avril 2011

La tombe de Yisroel le Mort (I) קבר פֿונ ר׳ ישראל מת

La tombe de Yisroel le Mort (première partie)

A Medjybij, près de la tombe du Baal Shem Tov se trouve une pierre tombale, datant de 5625 (1864-1865), sur laquelle est gravé :

פ״נ רבי ישראל מת שמת בחײו.

(Ici est enterré Yisroel le Mort, qui a quitté cette vie)

A propos de cette tombe, on raconte la stupéfiante histoire que voici :

Comme chacun sait, Odel, la fille du Besht, a eu trois enfants : Moyshe-Khaim Efraim Sudilkover, Borekhl Medjybijer et une fille Feyge, la mère de Nahman de Bratslav.

Après le décès de Yisroel Baal Shem Tov, on prit l’habitude à Medjybij de n’appeler aucun nouveau né Yisroel à cause de la sainteté du nom du Baal Shem Tov, Yisroel. Et un enfant que l’on avait appelé Yisroel n’atteignit pas sa première année.

Un jour, Feyge, la petite-fille du Baal Shem Tov, la fille d’Odel, tomba à nouveau enceinte et donna naissance au moment prévu à un enfant mâle. On dit que le Besht apparut en rêve à sa fille Odel et lui demanda que l’enfant nouveau né soit appelé Yisroel.

Feyge, la mère de l’enfant ne fut pas d’accord, elle ne voulait pas mettre en péril la vie de son enfant. Mais Odel, la grand-mère, voulut faire ce qu’avait demandé son saint père, le Besht. Ainsi, lors de la circoncision, quand le chantre appela : «ױקרא שמו בישראל», Odel se leva précipitamment et s’écria à pleine voix : « Yisroel ». Le chantre répéta le nom et depuis ce moment le nom de l’enfant resta Yisroel, ce contre la volonté de sa mère.

Le troisième jour après la circoncision, l’enfant mourut. Feyge, sa malheureuse mère, prit l’enfant mort, l’apporta à sa mère, à Odel, le posa devant elle et lui dit, les larmes aux yeux : « Maman ! C’est ta faute si mon enfant est mort ! Prends-le et fais-en ce que tu veux ! »

Odel l’emporta jusqu’au cimetière et le posa sur la tombe de son père, le Besht, en disant : « Papa ! Tu m’as ordonné d’appeler cet enfant de ton nom et voilà qu’il est mort. Prends-le, il est à toi ! » Elle pleura abondamment et rentra.

A. Rekhtman, Ethnographie et folklore juif. Souvenirs de l'expédition ethnographique conduite par Sh. An-Ski, 1958, pp. 124-123
.


קבר פֿונ ר׳ ישראל מת (ערשטער טײל)

נישט װײט פֿונעם בעל־שם־טובס "ציון" אין מעזשבוזש געפֿינט זיך אַ מצבה (פֿון יאָר תרכ״ה), אױף װעלכער ס'איז אױסגעקריצט :
פ״נ רבי ישראל מת שמת בחײו.
(דאָ איז באַערדיקט ר׳ ישראל מת, װאָס איז געשטאָרבן בײם לעבן).

װעגן דער מצבה װערט דערצײלט אָט די דאָזיקע װונדערלעכע מעשה :
אָדל, דעם בעש״טס טאָכטער האָט, װי באַװוסט, געהאַט דרײ קינדער : ר׳ משה־הײם אפֿרים סודילקאָװער, ר׳ ברוכל מעזשבוזשער און אַ טאָכטער פֿײגע, די מוטער פֿון ר׳ נחמן בראַצלאַװער.

נאָך דער הסתלקות פֿון ר׳ ישראל בעל־שם־טוב איז געװען אָנגענומען אין מעזשבוזש נישט צו רופֿן קײן נײ־געבױרן ײִנגל מיטן נאָמען ישראל, צוליב דער קדושה פֿונעם בעל־שם־טובס נאָמען - ישראל. און אַ קינד, װאָס מ׳האָט אַ נאָמען געגעבן ישראל, האָט נישט מוציא שנתו געװען.

ױהי היום, איז פֿײגע, דעם בעל־שם־טובס אײניקל, אָדלס טאָכטער, װידער פֿאַרגאַנגען אין טראָגן און האָט צו דער ריכטיקער צײט געבױרן אַ בן־זכר. װערט דערצײלט, אַז דער בעש״ט איז געקומען צו זײן טאָכטער אָדלען אין חלום און בײ איר געבעטן, אַז מ׳זאָל דעם נײ׳געבױרנעם ײִנגעלע אַ נאָמען געבן - ישראל.

האָט פֿײגע, דעם קינדס מאַמע, נישט געװאָלט מסכים זײן. זי װיל נישט אײנשטעלן איר קינדס לעבן. אָדל אָבער, די באָבע, האָט געװאָלט ממלא זײן די בקשה פֿון איר הײליקן טאַטן, דעם בעש״ט, - איז צום ברית, אַז דער חזן האָט אױסגערוגן : "ױקרא שמו בישראל" - האָט זיך אָדל האַסטיק געגעבן אַ הײב־אױף און אױסגעשריִען אױפֿן קול : "ישראל". דער חזן האָט נאָכגעזאָגט דעם נאָמען און אַזױ אַרום איז דעם קינדס נאָמען געבליבן ישראל, קעגן דער מוטערס װיל.
ז

א. רעכטמאַן,
ײדישע עטנאָגראַפֿיע און פֿאָלקלאָר, זכרונות װעגן דער עטנאָגראַפֿישער עקספּעדיציע, אָנגעפֿירט פֿון ש. אַן־סקי, 1958, ז. 124-123ז

מ'קען לײענען דאָס בוך דאָ, אױף דער װעבזײטל פֿון דער נאַציאָנאַלע
ר ײִדישער ביכער־צענטראַלע.ע

lundi 28 mars 2011

samedi 5 février 2011

Là-bas... / ...דאָרטן

Une conférence, en yiddish, de Yitshok Niborski sur Zusman Segalovitch (Bialystok, 1884 - New York, 1949) ici.

IX.


Et Varsovie...Bien que tu sois catholique
et que je sois un Juif de l'est*,
Ma Varsovie...depuis longtemps slave, depuis longtemps polonaise -
Un Juif ne peut pourtant pas t'oublier.
(...)

Z. Segalovitch, Un arbre de Pologne, Buenos Aires, 1945, p. 77

*Selon un article du Forverts, le terme utilisé, "kresn" désigne les régions de l'ouest ukrainien et biélorusse (voir ici).


א רעפֿעראַט פֿון י. ניבאָרסקי אױף ײדיש װעגן ז. סעגאַלאָװיטש, גיט אַ קװעטש דאָ

IX.

און װאַרשע...כאָטש דו ביסט קאַטױליש
און איך בין אַ ײִד פֿון די קרעסן*,
מײן װאַרשע...אַלט־סלאַװיש, אַלט־פּױליש -
דאָך קאָן דיך דער ײִד ניט פֿאַרגעסן.

(...)

ז. סעגאַלאָװיטש, אַ בױם פֿון פּױלן, בוענאָס-אײרעס, 1945, ז.77

װעגן דעם װאָרט "קרעסן", זעט דאָס דאָזיקע אַרטיקל פֿונעם פֿאָרװערטס*

dimanche 30 janvier 2011

Chaïm Zhitlovsky / חײם זשיטלאָװסקי

Chaïm Zhitlovsky (1865-1943) était un philosophe, penseur et écrivain socialiste, il fut le vice-président de la conférence de Cernowitz en 1908.
Sa pensée se caractérise notamment par le rejet du sionisme tel qu'il existe alors et met l'accent sur un "nationalisme de la diaspora". Ce nationalisme se fonde entre autres sur le yiddish, s'opposant ainsi et aux assimilationnistes qui rejettent l'idée d'une nation juive particulière et aux sionistes qui veulent fonder celle-ci sur le retour au passé (géographique et linguistique).

(extrait d'un article de Rachel Hirshkan-Miller paru dans la Parizer Tsaytshrift n°32, 1963, pp. 38-66)

AAA - Et vous-même, docteur Zhitlovsky, le yiddish compte-il pour vous ? C'est à dire, quand vous parlez yiddish pour exprimer vos pensées et vos sentiments, êtes-vous plus satisfait que lorsque vous utilisez dans le même but le russe, le français ou l'anglais, langues que nous vous avons entendu parler volontiers ?
AAA Zhitlovsky écouta avec attention, pencha la tête avec un air joyeux et répondit avec le ton calme qu'il utilisait lors de ses conférences :
AAA - Il m'est plus facile de traiter d'un sujet scientifique en russe, ou dans les autres langues que vous avez rappelées. En yiddish, je dois faire plus d'efforts, défricher de nouvelles terres, créer des termes scientifiques qui n'existent pas en yiddish. Nos intellectuels laissent de côté la langue que le peuple a façonnée. Ils ne veulent pas reconnaître ce peuple comme un peuple et la langue de ce peuple comme une langue, et en conséquence, ils n'apportent pas leur contribution à cette langue comme l'ont fait et le font les intellectuels de tous les autres peuples du monde...
AAA - Qu'est-ce à dire de nos Sholem Aleichem, Perets et autres grands écrivains ? me seconda quelqu'un du "cercle".
AAA - Je ne parle pas ici des belles-lettres yiddish. Les belles-lettres ont déjà leurs anciens et plus jeunes, voire tout jeunes, artistes qui lavent, polissent et purifient leurs oeuvres. Je parle de la science et de la philosophie, répondit Zhitlovsky avec sa patience caractéristique. Un peuple a des droits sur sa langue et le peuple juif a créé sa propre langue, le yiddish. Le yiddish est notre langue nationale et ma mission en tant que Juif-socialiste est de travailler sur la langue de mon peuple.
Il réfléchit un instant et dit : Ceux qui veulent déclarer irrecevable mon socialisme à cause de ma yiddishkayt et les autres, qui veulent déclarer irrecevable ma yiddishkayt à cause de mon socialisme, se rendront compte, le temps aidant, que les Juifs ne peuvent rester un peuple juif que dans une économie socialiste.
AAA - Et que ferez-vous en Israël, où l'on ne vous a récemment pas permis de parler yiddish et où l'hébreu est, ou sera, la seule langue nationale ? demanda un autre membre du cercle qui essayait de faire rester plus longtemps auprès de nous notre cher Zhitlovsky.
AAA - N'oubliez pas, jeune homme, dit Zhitlovsky avec un sourire calme, que pour le moment ils sont une colonie anglaise. De plus, ils devront observer et bien réfléchir au sujet. Dans le cas contraire, il s'exposeront à un grand danger. Cela les éloignera du peuple juif dans tous les pays ; sans la littérature et la langue yiddish, ils se sentiront comme une pauvre secte.


( : בעת אַ שמועס־קרײז מיט חײם זשיטלאָװסקין טוט ראַשעל הירשקאַן-מילער אַ פֿראַגע)

ײדיש- אײך אַלײן, ד״ר זשיטלאָװסקי, גײט־אָן ײדיש ? דאָס הײסט, װען איר רעדט ײדיש אַלס מיטל אױסצודריקן אײערע געדאַנקען און געפֿילן, האָט איר מער באַפֿרידיקונג, װי אַז איר באַנוצט זיך פֿאַר דעם זעלביקן צװעק מיט רוסיש, פֿראַנצױזיש, ענגליש, צי דײטש - שפּראַכן, װעלכע מיר האָבן געהערט און באַמערקט, אַז איר רעדט זײער פֿרײ ?
ײדישזזשיטלאָװסקי האָט זיך אײנגעהערט, אַ שאָקל געטאָן מיטן קאָפּ צופֿרידן און אינעם רואיק טאָן פֿון זײנע רעפֿעראַטן האָט ער געענטפֿערט :
ײדיש- מיר אַלײן איז גרינגער דורכצוקריכן מיט אַ װיסנשאַפֿטלעכע ענין אין רוסיש אָדער אין די אַנדערע שפּראַכן, װאָס איר האָט דאָ דערמאָנט. אױף ײדיש דאַרף איך שװערער אַרבעטן, אױסרײסן װילדע גראָזן, שאַפֿן װיסנשאַפֿטלעכע טערמינען, װעלכע זײנען נאָך נישטאָ אין ײדיש. אונדזער אינטעליגענץ איגנאָרירט די שפּראַך, װאָס דאָס פֿאָלק האָט געשאַפֿן. זי װיל נישט אַנערקענען דאָס פֿאָלק וױ אַ פֿאָלק, און די שפּראַך פֿון פֿאָלק, װי אַ שפּראַך, אַון זי טראָגט דערפֿאַר נישט צו איר חלק צו דער שפּראַך, װי דאָס האָט געטאָן און טוט די אינטעליגענץ פֿון אַלע פֿעלקער אין דער װעלט...ט
ײדיש- װאָס איז װעגן ונדזערע - שלום־עליכם, פּרץ און אַנדערע גרױסע ײדישע שרײבער ? - האָט אײנער פֿונעם "קרײז" מיר אַרױסגעהאָלפֿן.
ײדיש- איך רעד דאָ נישט פֿון דער שײנער ײדישער ליטעראַטור. די שײנע ליטעראַטור האָט אירע עלטערע, ײנגערע און גאָר יונגע קינסטלער, װאָס פּוצן, שלײפֿן און לײטערן זײערע װערק. איך רעד דאָ פֿון דער װיסנשאַפֿט און פֿיליזאָפֿיע - האָט זשיטלאָװסקי מיט זײן ספּעציפֿישן געדולד געענטפֿערט. - אַ פֿאָלק האָט אַ רעכט אױף זײן שפּראַך און דאָס ײדישע פֿאָלק האָט באַשאַפֿן זײנע אײגענע שפּראַך - ײדיש. ײדיש איז ונדזער נאַציאָנאַלע שפּראַך און מײן מיסיע אַלס ײד־סאָציאַליסט איז צו אַרבעטן אױף דער שפּראַך פֿון מײן פֿאָלק. - ער האָט אַ רגע אַ טראַכט געטאָן און צוצוגעבן : - יענע, װעלכע װילן פּסלען מײן ײדישקײט איבער מײן סאָציאַליזם און די אַנדערע, װאָס װילן פּסלען מײן סאָציאַליזם איבער מײן ײדישקײט, װעלן זיך מיט דער צײט איבערצײגן, אַז ײדן קאָנען נאָר בלײבן ײדן אַלס פֿאָלק אין אַ סאָציאַליסטישער װירטשאַפֿט.
ײדיש- און װאָס װעט איר טאָן אין ארץ־ישראל, װו מ'האָט ערשט נישט לאַנג צוריק אײך נישט געלאָזט רעדן אין ײדיש, און װו העברעיש איז, אָדער װעט װערן די אײנציקע נאַציאָנאַלע שפּראַך ? - האָט אַן אַנדערער פֿונעם קרײז געזוכט װאָס לענגער אױפֿצוהאַלטן אַרום אונדז אונדזער באַליבטן זשיטלאָװסקי.
ײדיש- כאַפּט נישט, יונגערמען - האָט זשיטלאָװסקי מיט אַ רואיקן שמײכל געזאָגט - דערװײל זײנען זײ ערשט אַן ענגלישע קאָלאָניע. דערנאָרך װעלן זײ זיך מוזן אַרומקוקן און גוט באַטראַכטן דעם ענין. אױב נישט, װעט עס זײן פֿאַר זײ אַ גרױסע געפֿאַר. עס װעט זײ דערװײטערן פֿון דעם יידישן פֿאָלק אין אַנדערע לענדער ; זײ װעלן זיך דערפֿילן װי אַן אָרעמע סעקטע, אָן דער יידישער ליטעראַטור, אָן דעם ײדישן לשון.

ראַשעל הירשקאַן-מילער, מײן באַקאַנשאַפֿט מיט ד״ר חײם זשיטלאָװסקי, פּאַריזער צײטשריפֿט נ. 32, 1963, ז. 66-38.ן

samedi 29 janvier 2011

מײן ײִכעס־צעטל

Chaim Beyder (1920-2003).
Nécrologie en anglais, ici, en yiddish, . L'article paru le mois dernier dans le פֿאָרװערטס, ici.

Mon arbre généalogique

Chers noms,
Purs noms,
Je ne dois jamais rougir de mes ancêtres ;
Velke, le chapelier, Itsik, le forgeron...
Comme une véritable partie de mon coeur...

Les villages ont depuis longtemps disparu,
Mais les blessures saignent encore aujourd'hui,
Je marche sur la terre, et il me semble que chacun d'eux
au loin crie sa douleur.

(...)

Tous partis, et tous perdus,
Ils sont encore présents dans ma mémoire...
Mes enfants et petits-enfants, ne demandez pas -
Tout est effacé, mais personne n'est effacé.

Chers noms,
Purs noms,
Les héritiers prendront la suite,
Car dans le tourbillon des ans, mes ancêtres je les ai
toujours conservés - et pour toujours perdus...

מײן ײִכעס־צעטל

טײערע נעמען,
געלײטערטע נעמען...
כ'דאַרף מיט מײן ײִכעס קײנמאָל ניט שעמען ;
װעלקע דער קירזשנער, איציק דער שמיד...
פּונקט װי געטאָן װאָלט אין ה
אַרצן אַ שניט...

ס'זײנען די שטעטלעך פֿון לאַנג שױן פֿאַרשװונדן,
ס'בלוטיקן אָבער ביז הײנט נאָך די װונדן,
כ'טרעט אף דער ערד - און מיר דוכט זיך ,עס שרײט
יעדער פֿון זײ מיט זײן װײ פֿון דער װײט.

טײערע נעמען,
געלײטערטע נעמען...
פֿרעגן פֿאַרװאָס און פֿאַרװען איצט בײ װעמען ?
ריװקע - מײן מאַמע גערופֿט מע האָט,
צירל - מײן באָבען, צי איז דאָס אַ שפּאָט ?

אַלע פֿאַרגאַנגען, און אַלע - פֿאַרלאָרן,
קלאַפּן זײ אַלץ נאָך צו מיר אין זיקאָרן...
קינדער און אײניקלעך מײנע, ניט פֿרעגט -
אַלץ איז פֿאַרמעקט, נאָר ס'איז קײנער פֿאַרמעקט.

טײערע נעמען,
געלײטערטע נעמען...
װעלן די יאָרשים די װײטע באַנעמען,
אַז כ'האָב מײן ײִכעס אין װירבל פֿון יאָרן
טאָמיד געהיט - און אף אײביק פֿאַרלאָרן...
ן

חײם בײדער, כאנוקאס־האבאיס, ז. 59, מאָסקװע, 1979נ


A noter l'orthographe phonétique des mots hébreux, de règle dans les publications yiddish soviétiques après 1920. Le Birobidzhaner Stern utilise aujourd'hui encore cette orthographe.